Vlastíkův Blog

Tak poslední dobou trošku nestíhám a i proto jsem chviličku blog zanedbával. :-(  Žádná akce, o níž bych mohl napsat, se zatím neobjevila a tak napíší některé zkušenosti s cestování.

Už jste asi slyšeli, že na Ukrajině je úroveň veřejných toalet velmi zajímavá. Pouze zde se mi stalo, že člověk doletí na záchod na poslední chvíli, se strachem, že to, co má ještě zůstati v těle, se intenzivně a pod velkým tlakem snaží tělo opustit, ale ve chvíli kdy člověk jen tak po očku zmerčí hygienickou situaci, rázem ho všechny tlaky přejdou, ale to ne kvůli tomu, že by to, co má zůstati v těle, tělo opustilo. Na fotografii níže můžete vidět záběr „kabinek“ z Ukrajiny.

 Z fotografie lze jasně vidět, že během vykonávání potřeby lze se sousedem čile konverzovat, což určitě přispívá k upevňování vztahů a společenských kontaktů. Zatím jsem však v žádné příručce společenského chování nečetl, jak se v takových situacích má člověk správně chovat.
Když se podíváte na toaletu (pisoáry) z Rakouska, tak na jednu stranu absence jakýchkoliv bariér určitě umožňuje báječnou konverzaci, na druhou stranu futuristický vzhled může našince natolik zmást, že si možná ani neuvědomí, že je na toaletě.

No zkrátka pokud máte také nějaké fotky toalet, tož je pošlete a můžeme udělat žebříček těch nejšílenějších.

Tentokrát již po třetí jsem se vydal s přáteli z Ostravy, Brna a Plzně na lyžařské dobrodružství v okolí Garmische. Cesta do Walchensee, kde bylo zajištěno ubytování, probíhala velmi dobře, dorazili jsme dříve než obvykle, takže jsme stihli v klidu vybalit lyže a nachystat se na následující den. Alpské svahy jsme zdolávali celkem 4 dny.

Letos se nám asi nejlépe lyžovalo kousek od vrcholu Zugspitze (2964m) Do tohoto střediska jsme cestovali buď zubačkou s Garmischpartenkirchenu nebo lanovkou s Eibsee. Zubačka byla letos trochu modernější než předloni. Informace o cestě byly zobrazovány na plazmovkách a při jízdě v tunelu byl promítán film o Zugspitze. Byl dvojjazyčný (německo anglický) a sloužil jako zpestření 20 minutové jízdy v tunelu. Co se týče lyžařských podmínek a upravenosti sjezdovek, tak dle mého názoru to na Zugspitze bylo nejlepší!. Když si člověk zvykl na kotvy, tak si užíval sice trošku kratších ale o to příjemnějších sjezdovek. Panoramata a pohledy ze Zugspitze jsou naprosto nepopsatelná, to se prostě musí vidět.
Další velmi sympatické středisko, které jsme jako obvykle navštívili, se jmenuje Rosshütte Seefeld. Předloni zde ještě nebyl několikapatrový parking a též se změnily některé lanovky a vleky. Sjezdovky byly hezky upravené a panovalo krásné počasí, takže spousta lidí se opalovala na lehátkách jako na pláži.

Poslední středisko, kde jsme lyžovali, bylo hned u Garmische. V roce 2011 by zde mělo být mistrovství světa v alpském lyžování a také zde v historii byla olympiáda. Letos zde místy nebyl dostatek sněhu a některé části jak Olympijské sjezdovky, tak sjezdovky Kandahár byly vydřené, což je na zdejší poměry nevídaná věc. Za to tu ale bylo méně lidí. Dalším problém se zde vyskytl v podobě ledových ploten, takže kdo měl tupé hrany musel brousit.

Po prvé jsem byl v Alpách před 4 lety, stále se zde nekrade a služby jsou zde pořád na vysoké úrovni.
Nicméně některé věci se trošku mění. Více lidí používá přilbu a různé ochranné pomůcky. Už to asi nebude trvat dlouho a lidé bez přilby budou asi v menšině. Daleko více na sjezdovkách zněla ruština a dokonce již na některých informačních cedulích byla použita azbuka, což před lety vůbec nebylo.
I když se u nás kultura jednotlivých lyžařských středisek zvedá, tak Alpy jsou pořád Alpy

A na závěr malá ochutnávka fotek

Zítra brzo ráno před východem sluncem, vyrážím do hor hledat sněžného muže.  Mapka oblasti výskytu sněžného muže je zde. Celá naše výprava bude mít výchozí výškový tábor v této chatě. Zhruba za týden dám vědět, jestli jsme sněžného muže našli. Vzhledem k náročnosti celé akce nebudu asi týden na netu. 

Tak jsme zase vyrazili v obvyklé sestavě (more, respektive čaje, animátoři, asistent Štěpán a Pavlínka) na Borovou. Tentokrát byl výlet zaměřen na společenské vědy, takže jsme děckám vysvětlovali , jak se správně stoluje a také jsme se jim snažili vštípit některé informace o České republice. Kupodivu je to celkem i bavilo. Samozřejmě, že animátoři měli pro more (teda převážně čaje) připraveno spoustu her, mezi nimi i ty osvědčené (riskuj). Čaje dost bavilo tancování. Úplně krásně nám vyšlo počasí. Kvůli inverzi bylo na horách nádherné počasí. Celou dobu nám proto svítilo sluníčko, ze kterého měli někteří upřímnou radost.
Letošní Vánoce jsem měl poměrně nabité, a proto jsem se bohužel účastnil pouze části tohoto celkem fajn výletu.

26. ledna mne do Zlína přijeli navštívit Petra a Frederik Gabet, moji známí z Francie. Společně jsme si naplánovali výlet do ZOO Lešná. Na Lešné jsem už několik let nebyl, proto mne trošku škádlila zvědavost, jaké novinky že to tam zase budou.

Nejvíce se mi líbil nový tropický pavilon, byla to opravdu paráda. Každému doporučuji navštívit! V té zimě, která panovala venku, jsme se příjemně ohřáli a já poprvé v životě viděl piraně. Kromě klasiky (sloni, gorily, tučňáci) mne zaujala i expozice věnovaná Amazonii. Celkem jsem nechápal, jak amazonské ptactvo celkem v pohodě zvládalo ten mráz. (Já jsem k tomu potřeboval horký čaj, a kdyby byla slivovice, tak bych se taky vůbec nezlobil) Ale i přesto, že byla zima, tak návštěva stála za to. Všude málo lidí a jak se ukázalo, tak zvířata zvládala zimu daleko lépe než my.

Na závěr přidávám fotku jednoho paroháče, prostě ho nešlo nevyfotit!