Vlastíkův Blog

Ve vánočním čísle Čertíkova měsíčníku psaly redaktorky o tom, jak se slaví vánoce v zahraničí. Článek mne zaujal a protože si myslím, že je zajímavý i pro ostatní, tak si část z něho dovolím tady zveřejnit. ( jen doufám, že mne nikdo neobviní s plagiátorství)

link:

ČESKÁ REPUBLIKA
„Veselé Vánoce!“

České Vánoce, to je převším svátek dětí a rodiny. Všechny sváteční dny se nesou ve znamení setkání rodin i přátel. Vánoční jídelníček se většinou skládá: z rybí polévky, smaženého kapra s bramborovým salátem.
Uhodnete, co mají společného jablko, ořech, ořechové skořápky, střevíc a olovo? Pomohou vám nahlédnout do budoucnosti. Rozkrojte napříč jablko, a pokud uvidíte hvězdičku jádřince, věští Vám zdraví, štěstí a úspěch v příštím roce. Rozlouskněte čtyři vlašské ořechy a vězte, že budete zdraví po celý rok.

DÁNSKO
„Glædelig Jul!“

Dáni nazývají vánoční období „Oslavou svíček“. V počtu použitý svíček na obyvatele jsou Dánové na prvním místě na světě. V zemi Hanse Christiana Andersena se o Vánocích dárky nikdy nešetřilo. Připravují se s několikaměsíčním předstihem. Lidé v Dánsku věří, že čím větší překvapení, tím šťastnější budoucnost je čeká.

FINSKO
„Hauskaa Joulu!“

Finové mají tu čest být hostitelkou zemí pro Santa Klause. Podle příběhů, které se tradují, pochází Santa z Laponska, kde žije na úpatí hory nazvané Korvatunturi se svojí ženou a spoustou skřítků, kteří pomáhají Santovi s přípravou dárků pro děti.

ITÁLIE
„Buone Feste Natalizie!“

V Itálii je hlubokým zážitkem půlnoční mše ve Vátikánu v proslulém chrámu sv. Petra. Svátky začínají až obědem na Boží hod po slavném papežově požehnání. Na slavnostním stole je zpravidla pečené jehně nebo krocan. Ze sladkostí nechybí datle či fíky s různými náplněmi také místní podoba vánočky nazvaná panettone.

LITVA
„Linkami Kaledu“

Oslavy začínaly v Litvě tradičně se zimním slunovratem, který se slaví 22. prosince. Nejznámější vánoční tradicí je průvod s maskami. K vidění jsou různé masky, mezi nejpopulárnější a zároveň a nejčastěji patří masky medvěda, koně, vole, vysoké ženy a malého muže. Přináší do domů požehnání, plodnost, hojnost a ochranu před zlými duchy a neštěstím. Lidé z okolních usedlostí se pak sejdou, popřejí si navzájem vše dobré. Na svátečním stole v Litvě nesmí chybět prasečí hlava vařená spolu s rozmělněným ječmenem.

MAĎARSKO
„Kellere s Karacsonyi Unnepeket!“

U Maďarů bez ohledu na to, zde žijí v Maďarsku, Rumunsku, Srbsku nebo na Slovensku, patří Vánoce již dlouhá staletí k nejvýznamnějším svátkům roku. Na štědrý den podle starodávných zvyků by proto nikdy nikdo neměl být sám, a tak v minulosti zvaly rodiny k bohatě prostřenému stolu i žebráky a tuláky. Zajímavostí je, že v Maďarsku se dárky rozdávají ještě před štědrovečerní večeří.

NĚMECKO
„Froehliche Weihnachten!“

Německem na Štědrý den prochází Christkind neboli Ježíšek, nicméně v severních oblastech děti navštěvuje tradiční Weihnachtsman, který má zrzavé vousy i vlasy a dlouhý červený plášť s kapucí. Německá vánoční kuchyně nabízí mnoho pokrmů z ryb (pečená štika, candát na roštu, plněný kapr atd.)

POLSKO
„Wesolych Swiat Bozego Narodzenia!“

Polské vánoční zvyky vycházejí z křesťanské tradice, i když nechybějí ani prvky pohanské. Hlavní místo na stole patří oplatce. Podle staré tradice také nesmí na stole chybět jedno prostírání navíc, určené nečekanému hostu. Večeře začíná polským zvykem – lámání oplatky. Večeře začíná: polský barszcz (neboli boršč) – vývar z uzeného masa a červené řepy, který se podává s noky, dále polévka, jejímž základem je zákvas a houby. V noci se celá rodina vydává na půlnoční mši.(Pasterku)

RAKOUSKO
„Froehliche Weihnachten!“

Rakouské Vánoce začínají 1. prosince. Adventní věnce nechybějí u žádného vchodu do domu nebo bytu. O adventu je také nejvyšší čas na pečení tradičních rakouských vánoček a štol, protože tyto sladké výtvory se musejí nechat řádně uležet. Nejrozšířenějším štědrovečerním pokrmem jsou ryby a drůbež.ŘECKO
„Kala Christouyenna!“ Řekové jsou velice náboženský založený národ. Důležitým patronem Řeků je svatý Mikuláš, který má ochraňovat námořníky od rozbouřeného moře.

SLOVENSKO
„Veselé Vianoce!“

Základem slavnostní večeře je vždy slavnostní kapustnica. Polévka z kysaného zelí s houbami a klobásou. Stejně nezbytně jsou na štědrovečerním stole opékance, což jsou bochánky pečené z kynutého těsta. Při vlastní večeři se donedávna dodržovalo mnoho pověr. Na stůl se stavěla lojová svíčka a během roku se jí pak léčily různé rány.

Před několika lety (asi 9) jsem cestoval se sympatickou kamarádkou autobusem ze Zlína do Kroměříže. Hodili jsme řeč na téma Kroměřížský zámek a já se dozvěděl, že jsem velký kulturní barbar, protože jsem ještě neviděl v obrazárně Tizianův obraz Smrt Marsya. Tak jsem překecal ještě jednoho kámoše, který též nechtěl být barbarem a vyrazili jsme do Kroměřížského zámku. Prodrali jsme se zástupen školních výletů k pokladně, kde jsem se zeptal jestli bychom nemohli vidět toho Tiziana. Pokladní tím zájmem o umění málem vypadly oči z důlku. Vyšla ven a zavolala na jednu důchodkyni šmárující kolem s jídlonosičem. „Kluci chtějí vidět Tiziana, tož je tam vemte prosím zadarmo.“ Sympatická důchodkyně odpověděla:“Tož fajn kluci, tu máte jídlonosič, jste jako moje vnoučata a nesete mi oběd.“ Naše malá lest vyšla a my se dostali do obrazárny zadara. V rychlosti jsme na sebe mrkli a bylo nám jasné, že musíme projevovat patřičný zájem. A dařilo se nám to pravděpodobně velmi dobře. Všude plno děcek na školním výletě, kterých si nikdo nevšímal, ale nám se věnovaly dvě průvodkyně, se kterými jsme skoro u každého obrazu diskutovali o barvách, pocitech a tak… U Tiziana jsme tenkrát byli pěkně dlouho. Časem se k nám přidalo i pár dětí a učitelek z výletů. Tož taká prča to tenkrát byla

Tyto dvě záhadné slova označující proces probíhající v našem školství jsou pořád zahaleny tajemstvím.  Málo lidí mimo školství ví, oč se jedná, a proto se nelze divit, že v novinách jsme sem tam mohli narazit na články typu: Učitelé budou učit nově!  Každá škola si bude učit, kdy chce a co chce!  Tyto představy se pomalu uhnízdily i v představách části veřejnosti. Ale co se fakticky změnilo?

Princip reformy je v tom, že každá škola si vytváří svůj vlastní školní vzdělávací plán. Myšlenka reformátorů, že školy se na základě svých plánů začnou odlišovat, tím pádem konkurovat a tak se možná zvedne úroveň našeho školství, se zatím nenaplňuje. Proč? 

Některá pravidla a nařízení (RVP) sloužící jako podklad pro školní vzdělávací plány byla velmi svazující.  A taky ne všechno ve školství je nutné měnit. V současné době má každá základní škola vypracován dlouhosáhlý elaborát (školní vzdělávací plán), ten je zpravidla umístěn na webu školy. Náš ŠVP má asi 413 stránek. Opravdu si někdo myslí, že napsáním velkého množství textu, který nikdo nečte, se něco změní? Je pravdou, že škola má daleko větší možnost upravovat názvy a témata jednotlivých vyučovacích předmětů.  Jenže to neznamená, že to může učitel dělat, jak se mu to zlíbí. Učivo má totiž určitou logickou strukturu a návaznost, kterou bych určitě neměnil. Přece se první musíte naučit písmenka a teprve potom vyjmenovaná slova. Nemůžete se první učit dělit a násobit, když neumíte počítat do 20. Podobné příklady se nacházejí i jinde.

 A co učitelé? Změní je nějak to, že vypracovali slohovku, dalo by se říci, na téma: Jak hezky budu učit, aby to děti bavilo a do školy se těšily. Buď se učitel snaží a učí dobře (žádný elaborát to neovlivní) anebo na to kašle, což taky žádný napsaný elaborát neovlivní.  Co vám asi řekne špičková učitelka s dlouhou praxí na otázku: Už učíte nově? Možná to pochopí tak, že doteď dělala všechno špatně. Další problém vidím v tom, že za posledních několik desítek let se nezměnil styl přípravy učitelů. Nikdo se mne na univerzitě neptal, jestli mám k dětem vztah, praxe bylo na VŠ velmi málo.

Na druhou stranu ani žáci a rodiče nejsou na některé metody výuky připraveni.  Podle mých zkušeností se ještě objevují žáci, kterým vyhovuje, když jim učivo nadiktujete a pak je vyzkoušíte.  Ve chvíli, kdy se snažíte, aby zaujali svůj postoj, či pracovali s informacemi, dokázali odlišit důležité od těch méně důležitých, tak jsou někteří zmateni a nervózní, protože na takový styl práce nejsou zvyklí.  Naše školství je reformovat určitě potřeba! Ale obávám se, že napsáním elaborátu se nic nezmění.  

Stávku už máme úspěšně za sebou, kapitola školství byla navýšena o 1miliardu. Nicméně si nemyslím, že navýšení o 1mld něco vyřeší. Ano, chvilku bude možná klid, nikdo nebude poskakovat před parlamentem s píšťalkou v ústech.  Ale co dál?

Podle návrhu státního rozpočtu pro rok 2008 má jít do školství 117,6 miliard, což je o 4miliardy méně než letos (1) Myslím si, že problém není ani tak v objemu vynaložených finančních prostředků, jako ve způsobu vynakládání těchto prostředků.  Například kontrolami Nejvyššího kontrolního úřadu bylo zjištěno, že v rámci projektu INDOŠ (Internet do škol) byly některé služby předraženy o 493-525 procent. (2) Jak již bývá v našich končinách zvykem, tak všechna trestní oznámení  byla odložena.(3)   Zajímalo by mne, kolik milionů stála probíhající reforma školství, o jejímž úspěchu má část učitelů pochybnosti.  V současné době se školství chystá na čerpání peněz z operačních programů, které financuje Evropská unie. Spolu se školstvím se na tyto peníze těší i firmy a podnikatelé, ti se budou snažit samozřejmě co nejvíce peněz odsát. Holt kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten čumí.

Pokud se finanční situace nezlepší, vývoj může být následující. Rodiče motivovaných dětí ke studiu budou časem velmi nespokojeni s kvalitou výuky, její nízká úroveň bude způsobena nedostatečnou materiální a personální úrovní škol.  Toho využijí soukromé školy, které budou státnímu školství odebírat nejenom kvalitní žáky, ale i učitele.  Rodič, jež bude chtít, aby jeho dítě mělo dobré vzdělání bude možná časem ochoten do vzdělání investovat. A věc, do které se musí něco investovat, nebývá zpravidla bezcenná.  A rodič bude mít i větší motivaci spolupracovat se školou.

 S modelem, kdy by státní školství bylo pouze pro lidi, jejímž jediným smyslem by bylo pobavit se o přestávkách, v hodinách, dobře se nasvačit a ti ostatní, co by chtěli kvalitu, si platili soukromé školy, moc nesouhlasím.  I kdyby se průměrný plat učitele zvýšil na 30000,- Kč, jak chtějí odbory, tak beze změn v systému to nebude mít smysl. Co by se stalo, kdyby učitel (držitel učitelské licence) s platem kolem 30000,- Kč musel každých dejme tomu 5 let projít zkouškami. Neúspěšní by licenci ztratili. Nedokážu odhadnout, jaký by to mělo efekt, ale každá změna chce odvahu.

Exterrní odkazy vztahující se k příspěvku

(1)   http://www.novinky.cz/clanek/122125-rozpocet-vlada-chce-nejvice-penez-do-dopravy.html

(2)     http://www.lupa.cz/clanky/kostlivec-internetu-do-skol-znovu-vypadl-ze-skrine/

(3)    http://www.lupa.cz/clanky/stalo-se-tecka-za-indosem/

Tuto sobotu se v hale Novesta Zlín uskutečnil zimní Master sof Rock. I já jsem měl to štěstí a patřil jsem mezi návštěvníky této kulturní akce. Hala byla otevřena od 13:00 a první kapela vyrazila na stage ve  14:00  Při vstupu probíhala vstupní prohlídka, která byla trochu méně důslednější, než jak bývá na akcích tohoto druhu zvykem. Ne že by mi chybělo osahávání ochrankou a detektor kovu, ale kdo chtěl něco pronést, tak asi neměl problém. Festival měl celkem dobré zázemí. Ozvučení bylo až na některé zádrhely dobré, světla byla dostačující) Příjemným faktem bylo, že řady u občerstvení byly krátké (nikde jsem nečekal déle, jak 10 minut, což na akcích tohoto typu bývá ojedinělé). Dost odvahy však museli mít návštěvníci asi tak po třech hodinách festivalu, pokud se rozhodli navštívit WC. Nevím, jaká byla čistota tojtojek, ale záchody v hale mi připomínaly do jisté míry veřejné toalety na Ukrajině.

Ve 14:00 nastoupila na scénu skupina   Hannibal Lecter. Na jejich vystoupení mne zaujalo pouze skákání človíčka ve svěrací kazajce s náhubkem, jež se snažil rozproudit dav. Ale umělecká a hudební kvalita mne nenadchla. O moc lepší nebyla ani skupina Remember Twilight, ale to mohlo být způsobeno tím, že jejich kytarista se v Praze poranil a nemohl se koncertu zúčastnit.

Trošku změna přišla s kapelou  Svartsot z Dánska. Na podium nastoupilo několik pánů s velkými sekyrami, s image Gimliho, zpěvák jehož chraplák byl naprosto úžasný se dobře snažil hecovat dav. Během koncertu kapely Krucipüsk jsem odešel. (Čekala mne návštěva školního plesu v Tlumačově, takže bylo nutno se obléct do saka a vyrazit)

Vrátil jsem se v době koncertu skupiny  EDGUY. Troufám si říct, že tato kapela byla vrcholem celého festivalu!!!. Zpěvák dokázal své nadšení přenést i na diváky. Je sice pravda, že někdy více mluvil, než zpíval, ale vystoupení této kapely já osobně považuji za nejlepší. Na závěr vystupovala americká   W.A.S.P.   Jednalo se o takový příjemný baladický rock s úžasnými sóly na kytaru. Výstup kapely byl na velmi profesionální úrovní, vystoupení se nedalo nic vytknout, nicméně kapelu  EDGUY    nepřekonala.