Vlastíkův Blog

Asi zhruba po třech letech jsem zase s peetou vyrazil na technoparty. Doba oblíbených Orion hall na BVV už je bohužel za námi, a tak jedna z možností byla apokalypsa.  Celkem mne zajímalo, jakým směrem se  party za ta léta posunuly. Do Brna se jelo příjemně, vlaky neměly zpoždění a dokonce ani nebyly narvané, což je v pátek celkem výjimečné.

 S peetou jsme si trošku prošli Brno, zaujala mne zastávka v jedné hospůdce, kde byla možnost si zahrát kostku. Když jste hodili větší číslo jak vrchní, tak jste dostali panáka zadara.  Podařilo se mi hodit akorát jedničku, ale říká se, že neštěstí ve hře přináší štěstí v lásce. K Boby centru jsme dorazili asi tak před desátou, všude už plno technařů v kostýmech a u našeho vchodu pozitivně  krátká řada.

 A jaké byly dojmy a zážitky z celé akce?

Kostýmy: No jak to tak popsat??? Představte si něco ve smyslu Lara Croft s prvky ema a gothic stylu. Návleky (ne ty kožešinové) furt jedou, líčení i účesy poněkud barevnější, u některých slečen bylo oblečení vskutku miniaturní. Jo a zapomněl jsem na nezbytné vějíře, žádný jsem si nekoupil, ale někdy v tom dusnu je to ryze praktická a ne až tak módní věc. A samozřejmě různé nezbytné blikající a fosforující doplňky. Pár lidí cucalo dudlíky pro kojence. Připadalo mi, že postupně ustupují některé punkové prvky.  Žádný kostým mne ale celkově nedostal, zatím co se týče extravagance tak jednu slečnu s Carl Cox party, již její partner vodil na vodítku asi už jen tak něco nepřekoná.

 Party people: většina lidí byla v pohodě, žádný lidský odpad, jak někdy media prezentují. Celkem nás tam bylo asi 8000 lidí, vyloženě vykalené individua jsem viděl pouze dvě. Nevšiml jsem si ani žádných „ šukačů beden“.  Co se týče smažek, tak nedokážu posoudit, odcházeli jsme asi tak v půl paté ráno, kdy smažky ještě tak nejdou poznat a energy drinky zahánějí únavu celkem spolehlivě a s pravidelnou relaxací se to dá zvládnout.  Věkový průměr byl tak 18 až 20. Na party nebyli žádní go-go tanečníci, jejich úkolu se úspěšně zhostili party people, což se mi líbilo.

Světla: daleko méně laserů, ale o to více světel i těch inteligentních, což vnímám jako pozitivní změnu.

Zázemí: Myslím si, že dvě stage byly naprosto dostačující, řady na wc krátké (dívky to měly složitější, proto ty s akutní potřebu navštěvovaly toalety pánské), někdy dlouhé fronty u baru a dle mého názoru předražená minerální voda. Proto dost lidí si čepovala vodu na záchodě. Celkem dost míst a „klidových zón“ kde se dalo spočnout.

Zvuk: kvalitní, dostačující, ke konci už hodně vybasovaný, což moje sluchové ústrojí nedávalo.

Celkový dojem: výborný

Závěr: příště chci jet zas!

Tak i v naší sborovně už se řeší, jestli budeme stávkovat nebo ne.  A vzhledem k tomu, že patřím mezi učitele, dovolím si k tomuto tématu napsat kraťounký komentář.

 To, co se učitelům nelíbí, je snižování výdajů na školní pomůcky a platy. Když se rozhlédnu kolem sebe v kabinetě, tak některé pomůcky jsou starší než já, snažím se je samozřejmě inovovat, ale jde to jenom v určitých hranicích.   Ale učit se dá i bez pomůcek že? (nicméně kvalita takové výuky je velice diskutabilní). 

Po absolvování fakulty mi bylo jasné, že platy informatiků, techniků a bankovních úředníků budou někde jinde než ten můj. Do školství jsem šel rád a dobrovolně, zatím si myslím, že jsem chybu neudělal. Jednou jsem se bavil s kamarádem, který zajiš´toval ostrahu, jen tak s legrace mi nabízel práci hlídače parkoviště. Nicméně po několika letech vysoké školy přece nebudu dělat hlídače. Ne, že by to byla práce podřadná, ale určitě by mne neuspokojovala a možnosti zúročit své znalosti víceméně žádné.

 Sem tam slyším nářek, že společenské postavení učitelů je tristní.  Sám nevím.  S rodiči jsem zatím žádný velký problém neměl.  Nicméně pokud bychom názor na prestiž učitelského povolání odvíjeli pouze od názorů žáků a rodičů našich žáků, tak by to byla chyba. Někteří puberťáci si prostě budou myslet, že jsme střelení a rodiče většinou budou vždy stát za svými dětmi, to je naprosto normální. Myslím si, že celkově na tom prestiž učitelského povolání není až tak špatně. Zatím nemám pocit, že bych musel lozit kanálama, protože jsem učitel, Ale abych pravdu řekl, tak zas nikde moc nerozhlašuji, že jsem učitel, přece nějaké stigma toto povolání má. A jaké budou výsledky stávky? Největší radost budou mít žáci, některé bude mrzet, že stávkujeme pouze jeden den. Politici vládních stran budou stávku považovat za krajní a neadekvátní řešení, opozice bude mluvit o likvidaci školství. Část rodičů bude mít pochopení, jiné naštveme. V internetových diskuzích se dočtu jak ta sebranka, která nic nedělá, kromě buzerace dětí si něco takového vůbec dovoluje.  Nakonec se možná přece jen najde řešení, ale očekávám, že to bude stylem:  ABY SE VLK NAŽRAL A KOZA ZŮSTALA CELÁ.

Nejsem odborník na státní rozpočet, ale mám pocit, že ty peníze možná opravdu nejsou a stát se to snaží řešit na místě, kde očekává nejmenší odpor.  A právě proto si myslím, že stávka je opodstatněná! Sice možná nic nevyřeší, ale na druhou stranu nechat si vrtat koleno a tvářit se, že je vše ok, je blbost.

Tak v sobotu večer jsem byl pověřen bojovým úkolem. S mým milým bratrem jsem prodával víno na společenském večeru Charity Zlín. Tato akce se uskutečnila v kulturáku Podhoran Lukov. Všichni, co mne znáte už  nějakou dobu, tak víte, že plesy raději pořádám, než se jich účastním, a proto mi večer  strávený se 400 lahvemi vína nevadil. Nebojte, jelikož jsem řídil, tak jsem neměl ani loka.  Vše probíhalo celkem v poho, brácha nosil flašky a dělal čárky, já otvíral a kasíroval.  Jen vývrtky to měly náročné. Jednu jsem úplně zničil, (ulomil jsem ji vrch a totálně ji zkřivil) ona mi to darebnice vrátila tím, že mne poškrábala na prstech.  No myslel jsem si, že italská kvalita je dobrá, a že se dá ulomit vrch z kovu, jsem si nikdy nemyslel.

No a jsem zvědavý, co přinese další víkend. Hned v pátek z práce bych měl jet na velkou technoparty do Brna. Už jsem dlouho na něčem takovém nebyl, a dokud moji žáci na takové akce nejezdí tak toho musím využít, protože setkání s některým z mých žáků na technu by bylo asi velmi zajímavé. Jen nevím, kdo by byl víc v šoku, jestli já nebo oni. Jinak ta akce se jmenuje apokalypsa, no a zatím jedu já a peeta a pokud se k nám chcete přidat, dejte vědět, čím víc, tím líp.

Pár lidí si klepalo na hlavu, někteří mne označili za sadomasochistu, jiní už neříkali raději vůbec nic, ale já  jsem se zase vydal ku Ostravě, kde jsem absolvoval další víkend v projektu doučování romských dětí.  Tentokrát jsme přebývali v malé vísce Borová, jež se nachází kousek od Frýdlantu nad Ostravicí.

 Rozhodl jsem se, že pojedu rovnou z práce, a tak jsem ráno vyrazil s velkým báglem, což u dětí čekajících před školou vzbudilo poměrně velký zájem.  (Možná je napadlo, že jsem osvícený učitel, jenž se rozhodl vyhodit jejich vzdělávací ústav do povětří).Cesta vlakem na místo probíhala v pohodě. Pouze mi bylo líto jednoho cestujícího, který ve Valmezu pouze v tričku a riflích vylezl z vlaku na krátký pokec s kámošama. Ale co čert nechtěl, tak vlak se rozjel a milý ubohý človíček běžel vedle vlaku a gestikuloval více, jak more v oratoři když chytne nervy. Ale vše dopadlo dobře.  Asi za půl hodiny přistoupil výpravčí, který věci nebohého človíčka vyzvedl, jen doufám, že za tu dobu ve Valmezu nezmrzl.

Človíček sice možná nezmrzl, ale na Borové, kde trvalo první noc, než se chata vytopí, se nám v některých místnostech kouřilo od huby. Děcka měla taký fajný větrák, tož spali v teplíčku. Jinak ještě k tomu větřáku, poslední noc, když jsem si chtěl trošku zatopit , tož jsem strčil větřák do zásuvky, v něm to zajiskřilo, zasmrdělo a bylo po něm. Všechny mé pokusy o jeho oživení byly marné.

Víkendovka byla zaměřena na přírodopis. Musím uznat, že některým děckám to aj šlo. Hrozně jsem byl rád, že jsem si letos postavil sněhuláka ( teda já né,ale děcka, já jsem jen pomáhal).  Jinak program byl obdobný jak na všech víkendových.  Jen děti mi připadali jakési víc hodné než normálně. Dokonce i v noci usínali dřív než já, a to jsem byl po týdnu v robotě pěkně unavený.  A kdo tam se mnou kromě 10 more všechno byl? Pavlínka, Míša, Pochča, Terka D. Bára a v neděli ještě dorazil Cahič.

Kolegyně z práce vymyslela a zorganizovala výlet pro děcka do Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně.  A jelikož jely dvě třídy, což je na jednoho kantora málo, a ostatní kantoři měli moc učení, tož jsem se tam vydal taky. Né že by mne museli nutit, jel jsem tam velice rád, a klidně i přiznám, že jsem se tam těšil.

Cesta tam byla v poho, bo nikomu se nechtělo blut a ani jinak na wecko (dokonce ani mi ne) Dorazili jsme včas a jelikož byla hvězdárna ještě zavřená, tak děcka vyrazili na průlezky, kde někteří dost řádili. Naštěstí to všichni přežili.  V planetáriu to bylo fajn. Byla tam tma a na strop promítaly různé věci a  ptákoviny, na které jsme všichni čuměli. Děcka to bavilo a kantory taky. Sice sem tam někdo zazlobil, ale to by nebyla žádná prča, kdyby děcka byly hodné a nic nezrobily. Jediní, kdo sem tam ztráceli nervy, byli pořadatelé. 

 Jelikož jsem zdechlý, tož tu dávám článek, co budu za chvíli o tom posílat školnímu webmasterovi. Sem tam totiž musím napsat aj něco inteligentního.

Tož tu je ten článek: V pátek 2. listopadu žáci 6. a 7. ročníku navštívili Hvězdárnu a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně.  Cesta autobusem proběhla bez problémů a před desátou hodinou jsme již čekali na otevření vchodu do planetária, kde jsme se měli zúčastnit pořadu s názvem: ZÁLUDNÁ ASTRONOMICKÁ „PROČ?“   Na začátku tohoto programu se naši žáci seznámili se zajímavými objekty večerní oblohy: nejjasnějšími hvězdami, souhvězdími, galaxií v Andromedě, hvězdokupami i planetami.  Na programu byla i krátká kvízová soutěž, do které se zapojil Martin Jurák ze 7. ročníku, který v soutěži reprezentoval naši školu. 

Na závěr jsme se vydali do naší sluneční soustavy, kde jsme hledali planety vhodné pro život. Prozkoumávali jsme také Zemi a Mars a zjišťovali, nakolik jsou si tyto planety podobné. Zamýšleli jsme se také nad možností života v jiných částech vesmíru.Myslím si, že promítání v planetáriu bylo pro všechny zúčastněné přínosné a pomohlo také rozšířit naše poznání z oblasti astronomie a zeměpisu.

Jinak kdyby to někoho z vás zajímalo tak link na tu hvězdárnu je http://www.hvezdarna.cz/

Přes prázdniny jsem byl nemocný, a tak mi bohužel ušel koncert Nazaretů, na nějž jsem se velmi těšil.  I proto jsem absenci jednoho kulturního zážitku nahradil zážitkem jiným. Rozhodl jsem se navštívit koncert světové mezzosopranistky Dagmar Peckové. Byl jsem hrozně zvědavý, jaké to bude, protože na něčem podobném jsem už pěkně dlouho nebyl. Tento koncert byl vyvrcholením festivalu duchovní hudby Harmonia Moraviae 2007.

Moc hudbě nerozumím, a tento žánr není zrovna můj šálek čaje, ale bylo to vynikající. Nemůžu posoudit uměleckou kvalitu tohoto vystoupení, ale některé části koncertu pro mne byly fascinující. Kromě Dagmar Peckové (síla jejího hlasu byla naprosto fascinující, a kdybych já měl takový hlas, tak by se mi učilo asi úplně jinak) se na dobrém zážitku podílel i dirigent a klavírista: Vojtěch Spurný. Na koncertě zazněly skladby těchto autorů: G. F. Händel, Ch. W. Gluck a J. Haydn